Sváteční dny jsou za námi a mě stále leží v hlavě ryze nesváteční informace, kterou kalila média ty sváteční dny snad ve snaze pohnout českým xenofobním rybníčkem k soucitu s dětmi z cikánských údajných ghett, jako v Burundi...
http://zpravy.idnes.cz/socialne-vyloucene-lokality-stredni-delka-zivota-romove-seniori-zdravotni-problemy-umrtnost-nov-i4i-/domaci.aspx?c=A161222_2294281_domaci_hro#utm_source=facebook&utm_medium=text&utm_campaign=edit
"S pravdou je to jako s dírou do zadku. Každý má svou" říká typicky Zdeněk Pohlreich. A já s ním plně souhlasím . Naopak, s tím, co se nám snaží okatě populisticky a společensky, politicky korektně a dobrotrusně předkládat slovutní redaktoři si dovolím, typicky česky, nesouhlasit.
Zoufalá snaha o zoufalou integraci naprosto kulturně, společensky, historicky, sociálně rozdílného etnika (a nemusí být vždy pouze romské!) započala se stejně zoufalým socialistickým pokusem po VŘSR v Rusku, a zejména pak po 2. světové válce ve zbytku Evropy změnit svět na komunisticky rovnostářský "ráj na zemi", kde jsou si všichni rovni, všichni všechno máme a všichni všechno budeme mít do hromady... (slyšíte tam ten text té ústřední písně tak oblíbené propagandistické mega masírky?!?! Né? Tak si to zabroukejte...).
Ne, nezbláznil jsem se. Skutečně ve zbytku Evropy. Nikoliv pouze v zemích rádoby socialistických v poválečném "ruském" sektoru po Jaltském rozdělení. Vždyť se stačí podívat na současnou socialistickou Francii, Merkelovské socialistické Německo, Švédsko, Dánsko...
Ale jako celý socialismus, je stejný kreténismus a nesmysl i integrovat neintegrovatelné do "společnosti", která si říká "většinová", a které jsou všechny ty výchozí podmínky, z nichž "menšinová" část společnosti (k integraci "vyvolená") vzešla vlastně cizí a veskrze nepochopitelné a odporné. A "menšinové" společnosti jsou naopak odporné zvyky, pravidla, normy a hlavně řád "většinové" společnosti a dává to dostatečně najevo vlastní neintegrovatelností. Ale protože se historicky, po mnohá dlouhá staletí vyznačuje "menšinové etnikum" často velmi osobitým vztahem k práci, integrují se jeho příslušníci většinou pouze v několika málo atributech. Jedním z nich je dokonalá znalost vlastních "lidských práv" poskytovaných "většinovou" společností svým řádným a plnohodnotným příslušníkům a též, a to s tím úzce souvisí, přesný přehled nároků na všeliké vymoženosti postkomunistických rovnostářských nivelizátorů štěstí a hmotných eliminátorů socialisticky nepřípustné chudoby a nedostatku. V tom se jim dokonalost tedy rozhodně nedá upřít.
Takže! Poslední, co bych byl já osobně ještě ochoten ze státní pokladny, rozuměj našich daní, zaplatit by byly maringotky, koně, slepice na cestu, kytary, "tulácké knížky" a jako za starých časů, ráčejí se vydat na tak milovaný a po generace v genech utužovaný a rozvíjený kočovný život v tlupách... Ale běda, jestli budou krást slepice, páchat polní či lesní pych, či jinak překračovat zákony té které země, jejíž uzemí budete aktuálně brázdit. Jako za první republiky a C.k. mocnářství!
To je jediný možný recept, jak se nedopouštět nadále společenského útlaku a skutečné diskriminace na odlišných etnikách, nelámat je a násilím je nenutit k převzetí naprosto cizího způsobu života "většinových" společností proti jejich evidentní vůli a evolučnímu vývoji. Náš profesor dějepisu soudruh Kratochvíl nám hned první hodinu v prvním járu průmyslovky před 36 lety položil otázku "Co polidštilo opici?" . A hned si na řečnickou otázku i odpověděl "Práce! A tím začaly vznikat novodobé dějiny lidstva!". Evidentně to na některé skupiny a podskupiny neplatí a snažit se socialisticko materialisticky nalézt novou odpověď na tuto otázku typu "Dávky a podpora!" je zřejmý kreténismus stále a čím dál víc socialistické skomírající Evropy hypernadužívající mantru "lidských práv" na úkor své "většinové" společnosti.
Tak to vidím já.
